Karanténa v Anglii

Markét Novotná
11. 5. 2020
Minut čtení: 4

Dneska jsem se chtěla trochu rozpovídat o karanténě tady v Anglii.

Můj poslední let byla Ženeva s 5 cestujícími. Už tehdy jsem věděla, že to všechno bude ještě hodně zajímavé, rozhodně jsem ale netušila, že zkysnu na tři měsíce v Anglii, doma, zavřená a nebudu moct ani vyjít ven.

Tady v Anglii přišlo všechno s obrovským zpozděním, rodina už mi dávno posílala fotky s rouškama a psali mi, že další týdny neplánují vycházet. My tady mezitím chodili vesele dál posedět do hospody. I když to zpětně beru tak, že sme si to mohli odpustit, jsem ráda, že jsem do poslední chvíle ven vážně chodila, to sezení doma nedělá nikomu psychicky dobře.

První týdny tady byl totální chaos. Všechno se ze dne na den zavřelo a lidi začali panikařit, skupovat veškeré potraviny a řetězce nevěděli jak s návalem naložit a tak začala estráda nařízení a pravidel, které dle mého ne vždy dávaly smysl.

Zezačátku byl největší problém se do obchodu vůbec dostat, fronta byla kolikrát přes celé obří parkoviště supermarketu. Když jsem si myslela, že jsem nad tím vyzrála a přijela hodinu před otvíračkou, v šoku jsem jenom zůstala zírat na dav angličanů, kteří nad tím taky vyzráli a přijeli už dvě hodiny před.

Když si tedy řetězce uvědomili, že lidi se perou o toaleťák, vejce a chleba, začala omezení dvou kusů čehokoli na osobu. Mimo to ráno do obchodu mohli jenom důchodci, zbytek až odpoledne. Pak se zjistilo, že do obchodu by se mělo určitě pouštět jen dané množství lidí a tak začali ještě vetší fronty, které trvají dodnes. Do obchodu pustí cca 50 lidí, takže zbytek čeká venku a když jeden člověk vychází, jeden může dovnitř.

Další z nařízení je, že do obchodu může jenom jeden z rodiny, jeden z partnerů. Takže když jsem šla s přítelem do obchodu, tak nás oba dovnitř nepustili, jenže my spolu zaprvý nebydlíme a za druhý jsem si potřebovala koupit věci sobě a k sobě domu - to očividně nikoho nezajímalo. Když jsem si vybrečela, že dovnitř můžu taky, nastala situace, nad kterou nevím jesti mám brečet nebo se smát.

S přítelem jsme šli každý po svém a do svých košíků nakoupili, co potřebovali (zdůrazňuji pro svojí vlastní domácnost) - mimo jiné každý jedno balení toaletního papíru (což bylo tehdy maximum na osobu). Přítel zaplatil a čekal na mě venku v autě, že mě s nákupem zaveze domu.

Paní prodavačka - které pravděpodbně někdo dal konečně v době pandemie funkci! ( do teď pouhá prodavačka - nyní ministrně spravedlnosti toaletních papírů ) mi toaleťák silou vytrhla z ruky, na což jsem teda prvních 5 sekund nereagovala, protože jsem byla v totálním šoku, začla na mě řvát, že jestli si myslím, že je úplně blbá - stále jsem nechápala, jak toaleťák souvisí s její inteligencí - že mě prý mě viděla s přítelem a ten už jeden toaleťák má a já se snažím tady obejít pravidla a koupit balení dvě. To už byl toaleťák pod pokladnou, asi abych se s ní neprala. Já na ní koukala jak na blázna a říkám, no tak zaprvé, jedno balení na osobu, takže právo na to mám, zadruhé ja s přítelem nebydlím, takže pokud dovolíte, ráda bych se měla čím utřít, nebo mám jezdit na záchod k příteli? Ona ale boj o balení nehodlala vzdát a poradila mi ať teda na parkovišti to přítelovo balení roztrhneme a toaleťáky si rozdělíme. V tý chvíli to bylo divadlo pro celý obchod a já se začla cítít trochu trapně :D. Ministrně spravedlnosti toaletních papírů se ale nedala a začla mě vidírat tím, že staří lidé si nebudou mít co koupit, když já jsem natolik drzá, že mi není hanba skupovat takovým stylem toalentí papíry! To už se ale přihnal vedoucí prodejny aby se přidal do nevídaného boje o toaletní papír! Vedoucí nakonec ministrni obešel a nařídil, že toaletní papír mi bude prodán. A tak jsem boj vyhrála! :D.

Ale zpátky k celému nařízení, včera měl náš pan premiér proslov ( ž čehož je momentálně největší vtip v celé Anglii ) . Kde mimo jiné říkal, že ven můžeme chodit jak chceme, do parků, na procházky, můžeme hrát venku sporty, ale obchody, hospody apod. budou pravděpodobně zavřené až do konce července. Na to mi přišel e-mail z práce, že se v červnu pomalu začne zase lítat, ale určitě nepotřebují veškerou posádku zpátky a tak mi prodlužují pobyt doma bez práce až do konce června.

Některé moje kamarádky už vzaly nohy na ramena a jely domů do Čech. Ale... zaprvý jely autobusem, což je nějakých 20+ hodin. Podle mě docela velký risk nákazy, za další mi říkaly, že musely podepisovat docela dost papírů od hygieny o dodržení povinné dvoutýdenní karantény pod pokutou 3 miliony a hlavně, nikdo neví jak se dostane zpátky do Anglie :D. Sice na různých skupinách na FB nabízejí lidi spolujízdy, ale do toho se mi dvakrát neche, jet s někým koho neznám, osobním autem 20 hodin zpátky do Anglie...

Takžé já posera to tady budu pravděpodobně muset vydržet další měsíc a půl doma.

Poslední dobou tady ale bylo docela super počasí, (už zase jenom prší)takže sme strávili poslední dva týdny na zahradě =)