Pokaždé, když jsem potkala cizince, zasnila jsem se a představovala si, jaký je asi jejich příběh a já tak chtěla mít ten svůj vlastní - a tak teď si ho žiji!

Před pěti lety jsem řekla ano svému druhému zaměstnavateli, Lotyšské letecké společnosti a vydala se na cestu do neznáma, do neznáma proto, že mi nebylo zaručeno jen jedno místo odkud budu pracovat a tak jsem byla stále na cestách. A i když jsem po sedmé v týdnu balila kufr a odlétala z Říma do Paříže a z Paříže do Barcelony a z  tahaní svého života zabaleného do hranaté plastové krychle na čtyřech kolečkách jsem měla mozoly, byla jsem šťastná.

Šťastná a taky někdy smutná, takový hotelový pokoj po několika měsících začne být malá otravná místnost, kde slavíte Vánoce, Nový rok a také narozeniny, je to vaše kuchyň, obývák, ložnice a někdy se promění i v party klub.

Skype a Facebook jsou nejlepší kamarádi a hotelová Wi-fi je důležitější než hotelová snídaně.

Momentálně pracuji pro v řadě třetí aerolinku a bydlím třetím rokem v Anglii. 

O svůj příběh se chci podělit proto, že mohu někoho motivovat, demotivovat a když ani jedno, tak alespoň rodiče budou vědět jak se mám a co dělám=)