Coronavirus, všechny letadla na zemi a kam jsem zmizela ?

Skoro po roce beru "pero" do ruky a vracím se k blogu. Nebudu lhát, teď mám na vše času tolik, že nevím co s ním a tak jsem si řekla, že by možná nebylo od věci něco sepsat na moji dlouho zapomenutou stránku.

Důvodů mé odmkly je hned několik. Minulý rok touhle dobou jsem se vracela z dovolené na Filipínách a doma na mě čekaly nemilé zprávy o stavu mojí mamky, která byla dlouhodobě nemocná. I když mi spoustů kolegů říkalo ať se prostě vrátím domu ( a dokonce i můj zaměstnavatel souhlasil), do Čech jsem zpátky nejela. Jednak bych tam seděla na zadku a koukala na mamku jak se mi ztráci před očima a za další ona o mě zrovna taky dvakrát nestála. Bohužel realita je někdy opravdu krutá a mamka byla bohužel v tak špatném stavu, že si nepřála aby ji tak někdo viděl, už vůbec ne její děti. Story zkrátím, protože to pořád ještě bolí - bohužel jsem maminku naposledy viděla v květnu, kdy jsme ji vzali do nemocnice a bohužel své nemoci podlehla.

Můj tehdejší přítel se k tomu postavil jako chlap, vzal ruce na ramena, utekl a už se nevrátil :D.

Moje tehdy nejhorší léto roku 2019 mohlo začít. Naštěstí v Anglii bylo poměrně hnusně a tak mi vlastně ani nebylo líto, že nemám velké plány. Za léto jsem stihla dovolenou na Rhodosu s kámoškou, několik super "crew" večerů, a spoustu nalítáných hodin. Takzvané crew večery jsou tady každé úterý a tak, když někomu chybí kolegové, tak si s nima může jít ve volném čase zapařit. :D

Hodně špatného se v dobré obrátilo a já si květnu koupila auto a po 7 letech se naučila řídit a to NALEVO, v říjnu koupila svůj vlastní byt v Praze a taky jsem se v listopadu rozhodla podstoupit plastickou operaci, o které jsem přemýšlela několik let a kvůli které jsem si v práci musela vzít celý prosinec volno.

Když jsem si myslela, že z nejhoršího jsem venku a život se mi vrací do starých kolejí, tak se Čína rozhodla nám poslat do Evropy pozdní Vánoční dárek v podobě Coronaviru.

V lednu a únoru jsme lítali normálně, média samožrejmě udělají z mnohého nafouklou bublinu a tak i když v Anglii nebyl ani jeden případ coronaviru, lidé nam chodili do letadla v ruzných plastových oblecích, s rouškami, v gumových rukavicích apod. My jsme bohužel nic takového v práci praktikovat nemohli a tak jsme jenom doufali, že to všichni přežijeme ve zdraví.

Na začátku března už byla situace poměrně vyhrocená a musím říct, že komunikace ze společnosti bylo vážně DOST. Každým dnem jsme dostávali e-maily, popisující situaci, změny v různých palubních procedurách a společnost vydávala různé dokumenty a vyjádření k momentálnímu dění. Dokonce jsme vyfasovali roušky a přesné intrukce, jak zacházet s cestujícím, u kterého máme podezření na tuto nemoc. Koncem března už bylo všem jasné, že se po nějakou dobu lítat nebude. Jeden z mých posledních letů byl Egypt, Hurhgada, každému při výstupu z letadla kontrolovali teplotu. Takže výstup pasažérů, který by normálně trval 20 minut, nám zabral hodinu a půl.

Atmosféra na letu byla zvláštní. Můj úplně poslední let byl do Švýcarské Ženevy. Na cestu tam jsme měli 20 cestujících a na cestu zpátky jenom 4. I když je to "komická" a nezvyklá situace, kterou si posádka třeba i užívala, bylo jasné, že je něco špatně.

Do toho všeho jsem se stihla přestěhovat. Byt, ve kterém jsem bydlela se svým bývalým přítelem byl strašně předražený a navíc jsem tam pak zůstala bydlet s jeho dobrým kámošem, který je sice poměrně v pohodě, nicméně jeho přítelkyni jsem opravdu nemohla vystát a tak bylo na čase zvednout kotvy a jít bydlet s mojí kámoškou Žanetou, se kterou jsem se potkala v létě. Jak vždycky říkala mamka, "musel mě osvítit duch svatý", když jsem se rozhodla jít byldet s Žanet, jelikož je to zaprvý o dost lepší a taky o dost levnější, což se momentálně opravdu hodí!

Já tedy sedím oficiálně už 8. den doma na zadku a čekám kdy nás zase vyšlou do nebes. Na konci března společnost vyhlásila, že dva měsíce se nebude lítat a tak máme celou flotilu na zemi. Štěstí v neštěstí nakonec bylo, že se stát nabídl nám platit 80% platu, jinak bychom si volno asi museli vzít formou neplacené dovolené a i když bychom to všichni zvládli, příjemné by to nebylo.

Karanténa mě donutila :

- stáhnout si slavný TikTok (což je prostě další ztělesněná ztráta času)

- Přeprat, přežehlit a zazimovat celou uniformu

- přeskládat celou skřín a vytřídit oblečení co nenosím

- uklidit celý byt

- objednat si hory nesmyslných balíčků z Amazonu

a spustit zase svůj starý blog! ... <3