Filipíny - Manila - Palawan část 2.
- Markét Novotná
- 7. 4. 2019
- Minut čtení: 4
Po dlouhých 6. hodinách na letišti v Pekingu jsem chtěla být první na palubě a letět pryč.
Asi před třema rokama jsem dělala nábor do Čínské letecké společnosti, kam mě vzali a já jsem to nakonec odvolala, přiznám se, že jsem nejednou litovala, že jsem do toho tenkrát nešla - už nelituju.
Z Pekingu do Manilly to trvá něco kolem 5 hodin a po 13 hodinovém letu z Londýna do Pekingu to byla procházka růžovou zahradou. Nejsem velký fanoušek čínského jídla a tak jsem odmítla snídani. Letušky podávaly voňavou ovesnou kaši s hovězím masem. Kaši s hovězím masem?Ano vařený vločky s hovězím. Dala jsem si kafe a po tom co jsme objevili, že mají rajčatový džus, jsme snídali rajčatový džuš. (v letadle chutná rajčatový džus lépe než na zemi)
V Manile nám nikdo nedoporučil se zdržovat, plán byl proto jasný a to směřovat hned na ostrov Palawan. Vnitrostátní letenky jsou levný a já jsem všechno naplánovala tak, aby nám náš v řadě třetí let navazoval. Mám-li se přiznat, plán na papíře vypadal pohodlněji, než ve skutečnosti. Po třech letech , 20 hodinách ve vzduchu, 2 dnech na cestě bych sama sebe nepřála ani svému největšímu nepříteli, nebylo se mnou k vydržení, ale koho jiného za to můžu vinit než samu sebe.
Filipíny mají nespočet krásných ostrovů a všechny mají určitě co nabídnout, největší problém ale je, se z ostrova na ostrov dostat, pokud nechcete trávit dny na lodi, musíte se dopravovat letecky. My jsme proto vybrali jen ostrovy dva, už tak jsme museli vnitrostátně letět 3x.
Manila - Puerto Princesa
El Nido - Boracay
Boracay - Manila
Po příletu na Palawan jsem chtěla postel, sprchu, bazén, určite né žádný letadlo a taky pivo. Jih Palawanu je známý díky podzemní řece, my jsme ale tuhle atrakci přeskočili a druhý den ráno už jsme byli na cestě do Port Bartonu.
Vtipná historka, která se stala vtipnou, až když jsem to rozdejchala je, že nám místní Filipínci, jako správní obchodníci prodali jízdu mini-vanem, takovou malou dodávkou z Jihu Palawanu do městečka Port Barton (střed Palawanu) když pro nás přijela, otevřeli se dveře a uvnitř již sedělo asi 20 lidí (dodávka byla pro cca 7 lidí) - nechtěla jsem dělat scény, taky to bylo trapný protože na mě všichni koukali a pravděpodbně se i vsázeli jestli nastoupím - a já nastoupila. Marně jsem se snažila najít bezpečnostní pás, vzhledem k touze pana řidiče dojet do Port Bartonu v rekordním čase, pás nebyl, taky mi bylo divný, že jsem při každém zabrždění tak trochu popojela dozadu, když mě nervozní španělka ze zadní řady začala posouvat zpátky dopředu jsem pochopila nejenom proč nemám pás, ale taky proč je moje sedadlo pojízdné - seděla jsem totiž na židli. Na normální obyčejný kuchyňský židli - nabarvený načerno. Po 3 dnech na cestě a 4 hodinové jízdě na židli jsem měla sto chutí dovolenou ukončit, ale rozhodla jsem se dát Filipíncům šanci, taky proto, že jsem prostě musela.
Port Barton je vesnička uprostřed ostrova Palawan, absolutně nevím, čím si takhle vesnička zasloužila svojí slávu, nicméně to byl naprosto bezvadnej detox od sociálních médií, stejně jako od internetu obecně. Žádné připojení, žádný internet, v 50% případů ani žádné elektrické připojení - elektrika funguje denně jenom několik hodin. Žádné obchody, bankomaty. Zjištění, že když nemám internet, nepotřebuju ani nabíjet telefon 2x denně mi pomohlo si uvědomit kolik času denně na instagramu trávím /ztrácím/. Byly to tři dny v ráji, bílé pláže s průzračnou vodou, výlety na lodi na malé ostrovy kolem, plavání se želvama, večeře na pláži a drinky s živou muzikou. Port Barton doporučuji navštívit všem, speciálně pak těm, kteří jako já trpí syndromem mobilu přilepeného ke dlani.
Další zastávka byl úplný sever Palawanu, El Nido, při představě další cesty na židli se mi dělalo nevolno, tentokrát jsme ale měli štěstí a vezli se na sedačce. El Nido bylo o něco modernější, v centru se dali najít desítky restaurací, obchody, lékárny, a taky bankomaty, který nefungovaly:D. Jak moc jsme z Evropy rozmazlení faktem, že všechno funguje. Zkuste si vystát tříhodinovou frontu na bankomat, protože prostě peníze potřebujete a jiný bankomat ve městě není. Peníze jsme vybírali pravidelně, člověk s sebou prostě nechce nosit pytel peněz. Bohužel by mi pytel peněz ušetřil spoustu času a nervů "že do zítra nepřežijem" - další z mých tragických scénářů.
Kdybych měla srovnat Filipínce s ostatníma asijskýma národama, které jsme měla možnost poznat, řekla bych že právě Filipínci jsou upřímní, jsou to obchodníci, jako zbytek Asie, jsou si vědomi, že největší a možná i jediný přijem je právě z turismu, nicméně jsem nenarazila na takové - šejdířství - jako třeba v Thajsku nebo Vietnamu, kde je vám sice prodán servis, ale buď trojnásobně přeplácíte, nebo jste pro ně zajímávým objektem jenom v moment kdy platíte.
Jednou z největších výhod Filipín je fakt, že jsou stále ještě poměrně neobjevené. Výlety lodí jsou kouzelné právě proto, že když zakotvíte na jednom z populárních ostrovů, zakotvíte sami, v nejhorším případě s další jednou lodí. Jste sami na opuštěném ostově, běžíte po pláži, skáčete do vody a potápíte se - sami. Když si vzpomenu na Thajsko a poměrné drahé výlety lodí, ještě teď je mi z toho na nic - stovký lodí, stovky lidí, na jednom kusu pláže, nadlidský výkon se vykoupat, vzhledem k množství zaparkovaných lodí a mission impossible se třeba vyfotit.
V El Nidu jsme měli chatku přímo na pláží a z postele bylo vidět na moře. Západy slunce byly naprosto dechberoucí. Majitelé veškerých hotelů nebo lepších restaurací jsou buď Australani nebo Evropani, to se přiznám trochu ztácí na autenticitě místa.
Právě v El Nidu jsem se taky potkala s kamarádkou Andy ze střední, zvláštní jak je ten svět malej. Když jsme zjistili, že budeme obě pár dní na stejném místě, využily jsme toho a jeden den jsme vyjely na výlet lodí společně.
Poslední týden na Filipínách jsme chtěli strávit pořádným nicneděláním, abychom po příjezdu z dovolené nebyli zralí na další dovolenou. Náš druhý vnitrostátní let směřoval z El Nida na Boracay, ostrov, který byl na rok zavřený - kvůli čistění od plastů. Momentálně jsou tam plasty zakázané, na plážích nejsou lehátka, slunečníky, v obchodech nedostanete plastové pytlíky apod. Nicméně jsem od ostrova čekala o něco víc, ale to už se dozvíte v posledním článku z Filipín příště....
Comments