Flavor Of Life

Jsem zpátky, sice jsem nikdy nikam nezmizela, ale jsem zpátky tady, na svým blogu, zase mě chytlo něco sepsat. Zrovna teď jsem se zpátky přihlásila do svýho blogu po roce a vidím rozepsaný článek z jara 2018.

Tak já se s vámi podělím o to co se mi honilo hlavou minulý jaro...

Jaro 2018:

A co je vlastně nového?

Přijde mi, že vlastně úplně všechno. Některé novinky jsou zajímavější a příjemnější a ty další o něco méně (VŮBEC NEVÍM CO JSEM TÍM MYSLELA - ASI NĚJAKÁ LETNÍ DEPKA)

Už je to rok a dva měsíce ode dne co jsem se přestěhovala do Anglie (HA TEĎ UŽ JSOU TO DVA ROKY!!!), mám za sebou první rok v nové společnosti (DVA) , v Anglii se mi začlo vlastně líbit (A ZASE PŘESTALO) a myšlenky na to se někam stěhovat vymizely (NEVYMIZELY). Byla jsem na několika seznamech na takzvaný transfer, neboli změnu domovské báze, do Milána, Benátek a Berlína. Byla jsem zmatená a nevěděla kam jít a co dělat a tak jsem se rozhodla nedělat vůbec nic, myslím, že když si člověk není jistý nějakým rozhodnutím je lepší se nerozhodovat a nechat rozhodnutí aby přišlo samo. (A ONO PŘIŠLO)

V práci mám sice poměrně dost volných dnů, ale dny které pracuji, pracuji hodně, směny dlouhé přes 12 hodin, nebo třeba 4-5 letů denně, jo denně. Kolikrát se mi stává, že přijdu domu lehnu a probudím se o 15 hodin později, nevím co je za den, hodinu ani roční období (NA TOM SE VŮBEC NIC NEZMĚNILO)

Moc jsem toho za poslední dobu nesdílela a tak to snad těď doženu, od října jsem tetou malé Elenky (TEĎ UŽ JSEM TETOU PODRUHÉ),

To bylo všechno, co jsem před rokem sepsala.. Teď se rychlostí blesku přesuneme do budoucnosti, přesně do soboty 30. března 2019...

Ležím v posteli nemocná a možná, že právě nemoc mě donutila otevřít můj starý dobrý blog, když je člověk nemocnej, tak prostě nedělá nic jinýho,než, že leží v posteli a přemýšlí, proč je tak strašně neproduktivní a světu tak nepřínosnej. Pravej důvod proč jsem tady ale je, že se s vámi chci moc podělit o moje cestovaní po Filipínách, ale přišlo by mi blbý abych přeskočila roční jámu mé neaktivity a přistála rovnou v Manile.

...Něco málo k tomu inkognito roku, jsem stále živá a zdra...zdravá momentálně moc ne, ale naživu jsem! v Anglii, v Crawley, po dvou letech, dvou stěhováních,pár zklamáních, spoustě cestování, strašně moc pracování a taky občasného lenošení.

Z mého prvního obydlí jsem se přestěhovala, do lepšího menšího, levnějšího, klidnějšího a prostě asi milionkrát lepšího domečku. Paradoxně se teď s holkama ze starého bydlení bavím a dokonce bych nás mohla nazvat kamarádkami - dovedu si to vysvětlit pouze tak, že jakýkoliv vztah se stmelí, pokud v něm nemusíte řešit nárok na pračku, povinnost kupování toaletního papíru nebo vytírání podlahy.

Před dvouma týdnama jsem se vrátila z Filipín, po měsíci volna a 100 vypitých margarítách mě políbila múzu a já usedla k počítači. Pracovně jsem v letadle prakticky mesíc a půl nebyla (a žádné jedné letušce na svých dovolenkových letech jsem nezáviděla) - možná proto ta energie, někdy mi přijde, že lidi cestujou, jenom aby z nás vysáli poslední kousek života - ale o tom jindy.

Před týden jsem aboslvovala výcvik na obnovu licence, kde se píšou testy, evakuuje se letadlo (což se "by the way" s angínou dělá výborně) a zkouší se různé vybaní letadla, například masky na obličej, ve kterých se hasí letadlo, plovací vesty nebo kyslíkové masky, které ovládám líp, než svůj iphone, vzhledem k počtu odmlívajících lidí na palubě, který se dá s klidem přirovnat k počtu prodaných sýrových baget - angličani milujou sýrový bagety.

K těm transferům nebo změnám bází nebo prostě stěhování do jiný země... Možná to bude znít vtipně, ale já jsem se zase neudržela a zapsala se na jinou bázi, kámošky mě mají za blázna a v práci si musí myslet něco podobnýho - je to moje 4 žádost za dva roky - a je to Barcelona. Když řeknu, že jsem nad tím hodně přemýšlela, budu kecat. Nepřemýšlela, prostě jsem hodila svoje jméno na seznam, stejně se čeká strašně dlouho. Když mi v listopadu odpověděli, že jsem číšlo 60. s úplným klidem jsem všem oznamovala, že se jednou budu stěhovat do Barcelony, ale určitě to bude tak za 2 -3 roky. Když mi před týdnem přišel e-mail, že jsem číslo 5, málem jsem spadla ze židle, jsem příští, koho budou do Barcelony posílat - Jupí. Barcelona je nádherná, oproti Anglii není nevkusně drahá a myslím, že tam mají takovou tu velkou zářivou kouli na nebi, sluníčko - něco co jsem dva roky neviděla :D

A protože jsem svůj blog založila už před třema rokama, bylo na čase ho trochu vystajlovat. A tak se na vás příště těším tady na mém novém blogu - Taste of Life <3