Dubaj

Sedím zpátky v práci, říkám sedím, protože opravdu sedím, spíš se povaluju na gauči, mám Airport standby, což znamená, že musím jet na letiště v uniformě se sbaleným kufrem a čekat jestli me někam pošlou nebo ne, většinou tu tak posedáváme 5-7 hodin. Já mám dneska tu horší variantu, 7 hodin. Máme tu speciálně určenou místnost k airport stanby, je tu kafe, čaj, zásuvky na nabíjení počítačů a telefonů a taky je tu strašná ale strašná nuda. Tak jsem si řekla, že využiju svůj volný čas a sepíšu článek o Dubaji. Upřímně doufám, že mě brzo odvolají na let, nejenom, že bych se tu nemusela dalších 6 hodin nudit, ale pravděpodobně by to způsobilo, že bych zítra přišla o let do Egypta, což by mi opravdu nevadilo.

Ale zpátky k Dubaji.... Vzala jsem si dovolenou na říjen a Paul nám koupil letenky do Dubaje, byl to částešně taky dárek k mým narozkám. Patrície schytala nejhorší možnou variantu svého plánku a to takzvaný měsíc na rezervě, což znamená, že jí každý den večer v 6 dají vědět jestli na druhý den letí nebo má volno! To byla obrovská čára přes rozpočet, protože v plánu bylo, že těch 5 dní strávíme u ní na aparmtánu, záložní plán, jak dostat klíče od bytu byla její spolubydlící Alex, jenže ta dopadla úplně stejně a byla taky na rezervě. Nakonec Páťa žádala o dovolenou na těch 5 dní k překvapení všech jí i dostala. Problém byl tedy vyřešen!

Na můj první let airbusem 380 jsem se těšila jako malá, už samotný boarding byl třemi tunely, mý mame jenom jeden a to jestě když máme štěstí, jinak si lidi musí vylézt do letadla po schodech :D. Patrície si samožřejmě neodpustila mi udělat překvapení a sdělila svým kolegyním, že vezou poklad, a vážně jsem se tak cítíla, krásná letuška Simča se o nás s Paulem celý let starala na jedničku =). Když jsem si vzpomněla na minulý rok, na moji bázi v Paříži a jak jsme lítali na Kapverdy 7 hodin a jako cestující se vraceli zpátky do Paříže, řekla jsem si že si s sebou musím vzít asi 10 knížek, 5 časopisů, sluchátka, jídlo apod. abych těch 6 hodin do Dubaje vůbec přežila. Opak byl ale pravdou, nenudila jsem se ani chvilku, nejenom, že jsem zkoukla 3 nejnovější filmy, stihla jsem si projít letadllo, schrupnout na hoďku, dát si oběd i večeři.

Po přistání jenom projít pasovkou a nekonečné čekání na kufry...v Dubaji si člověk opravdu počká, sice chápu, že nás v letadle bylo bezmála 500, nicméně ztratit půlhodiny čekáním na kufry se ale nechce asi opravdu nikomu. Patrície na nás už čekala v Terminálu a mohli jsme vyrazit k jejímu novému domovu, před měsícem se stěhovala do nového a její nový Dubajský apartmán je na hlavní třídě, kde jsou samozřejmě všechny kluby, bary, restaurace a místa, který si člověk nesmí nechat ujít.

Když jsme otevřeli dveře apartmánu byla tam pro mě připravená oslava naroznenin, neskutečné překvapení. Dort, svíčky, dárky, šampáňo.

První den jsme s Paulem strávili na pláži, ráno jsme si vzali taxíka a jeli na pláž, bylo vedro, jako fakt vedro, jelikož sme ale byli oba unavení tak jsme si nakonec schrupli a jako relax to nebylo vůbec špatný =). Večer dorazila i Alex, přiletěla z Chicaga, já si myslela, že její kroky povedou rovnou do postele, ona se ale jenom převlíkla a už stála v kuchyni a ptala se kam se jde. Rozhodli jsme se, že půjdeme na vodnici, to je jedna z věcí, které se v Dubaji nesmí vynechat. Patrície vybrala podnik, který se jmenuje Cielo, a má nadherný výhled na Dubaj. Na další den už jsme měli plán a to Zero Gravity, plážový klub s bazénem. Pokud se někdo chystáte do Dubaje, tak vřele doporučuji alespoň jeden den strávit v tomhle úžasným klubu. Po západu slunce (ze kterého máme naprosto božský fotky) se klub promění v discotéku, takže jsme přes plavky přehodili trička a vydali se na drink.

Na třetí den byl plán taky jasný, Dubai Desert Safari tour, Patrície už na jedné takové tour byla, ale řekla, že takový zážitek si klidně ráda zopakuje a půjde s námi, a zážitek to teda byl! Pán z cestovky nás vyzvedl před bárakem a vydali jsme se směrem k Ománu do pouště. První atrakcí je jízda v pískových dunách, řidiči na to musí být kvalifikovaní a všem nám bylo po jízdě trochu blbě :D. Měli jsme šanci se vyfotit při západu slunce v poušti a na večer pro nás byl přichystaný program i s večeří. Večeře byla moc dobrá, ale spoustu atrakcí jsme vynechali, třeba jízdu na velbloudech, chudáci jsou tam celý den připoutaný a když si nechtějí sednout aby na ně lidi mohli nastoupit, tak do nich majitelé kopou a tahají je k zemi.

Poslední 4. den jsme měli s Paulem na programu Dubai Mall, Akvárium a Burj Khalifu. Lístky na atrakce jsme měli koupené předem a udělali jsme dobře, protože jsme přeskočili veškeré fronty a tím jsme si ušetřili spoustu času. Dubai Mall jsme jenom rychle proběhli, je to prostě obří, nekončící obchod'ák, já už jsem ho viděla a Paul na obchoďáky neni :D....Uprostřed toho obchoďáku se nachází obří akvárium, je přes tři patra, něco neuvěřitelného a i když nám spoustu lidí řeklo, že to nestojí za moc, mě se to líbilo, mimo stovky druhů ryb tam mají tučnáky, obří krokodýly a ruzné hady, v jednom patře dokonce nasednete na malou loďku, které vás proveze po hladině akvária, loďka má prosklené dno a tak vidíte celé tři patra toho obřího akvária pod nohama. Po akváriu jsme vyrazili na Burj Khalifu, neboli jedna z atrakcí, kterou navštívite jednou, odškrnete si ji na seznamu "co chci vidět než umřu" a zpátky už se nevrátíte. Namáčknou vás s dalšima sto lidma do výtahu, vyjedete na vrchol nejvyšší budovy světa, nahoře dostanete závrať a zase si sjedete dolů :D Co jsem ale viděla už podruhé a mohla vidět třeba stokrát jsou zpívající fontány pod Burj Khalifou, když jsem Paula táhla přes ten obchoďák na zpívající fotnány koukal na mě jako jako na blázna, prý fontány...., když ale celá show začala nesančil se sám divit, fontána stříká vodu do výšky až 150 metrů a do toho se různě vlní, kroutí a je celá nasvícená.

Poslední den jsme zakončili stejně jako první, vydali jsme se opět do našeho oblíbeného klubu a nad ránem se vraceli domů. Pátý den ráno jsme s Paulem už vyráželi na letiště a vraceli se zpátky do Londýna, oproti letu do Dubaje byl tenhle let trochu nuda, asi proto, že už sem se neměla na co těšit..

Momentálně mi zbývají poslední 4 dny do naší cesty na Bali a já už se nemůžu dočkat!

Mějte se krásně <3