Belgie a Lucembursko

Markét Novotná
14. 5. 2017
Minut čtení: 5

Má úplně poslední pracovní báze je v Belgii v Bruselu. Z mé předchozí pracovní destinace ve Stockholmu jsme se vracela do Prahy na pouhých 18 hodin, další den ráno už jsem byla na cestě do Lucemburku za přítelem, byl to skoro měsíc, co jsme se neviděli a tak jsem nechtěla ztrácet čas a letěla jsem prvním možným spojem právě do Lucemburku.

O Švédsku (Stockholmu) jsem na blog nic nepsala, upřímně mě destinace absolutně nenadchla, po pracovní stránce to bylo také dost slabé (dlouhé lety, náročný servis, apod.) Bydleli jsme na Hotelu na letišti v Arlandě, do centra to bylo nějakých 40 km, takže úplně za rohem to taky nebylo :D V

šichni jsme z letů byli unavení a tak to vypadalo akorát tak, že se po hotelu potulovaly skupinky zombíků a nic moc se nedělo, ke konci pobytu jsem onemocněla, zatímco všude jinde se Evropa probouzela do jarní nálady, ve Stockolmu lilo nebo sněžilo - pomaličku jsme tam všichni onemocněli a tak si myslím, že se všem ulevilo, když jsme bázi po měsíci zavírali a všichni mohli domu.

Zvrat přišel mým návratem domů, doma jsem si klasicky jenom vyprala a už jsem se nemohla dočkat, až se zase uvidím s Paulem a podívám se do Lucemburku, což bylo jedno z míst, které ve mě zanechávalo velký otazník, o Lucembursku jsem nevěděla skoro a byla jsem zvědavá, jak to tak všechno vůbec vypadá.

Po přistání na letišti v Lucemburku jsem viděla okolo letiště postávat mraky takzvaných "private jetů" soukromých malých letadel. Paul už na mě čekal na letišti a hnedka jsme vyrazili domů, bylo krásně a já měla slíbený aperitiv na balkóně. Měli jsme jenom den a půl, vzhledem k tomu, že jsme se museli přemístit do Bruselu.

Lucemburk je nádherný, je to spojení krásné přirody a města. Chvílemi jsem si přišla jak Alenka v řiši divů, staré auto prostě nepotkáte, ošklivý dům cestou nevidíte, všechno je nové, krásné, velké, moderní.... kolikrát mi přišlo, že jsem se probudila do budoucnosti. I přes několik varování jak je Lucemburk drahý mi to zas tak strašné nepřišlo, dnes mi to přijde drahé už všude, rozdíl mezi Lucemburkem, Pařiží, Londýnem nebo třeba Barcelonou jsem skoro nepocítila. Strašně jsem se těšila na to, že budu moct uvařit, po dvou letech života na hotelu mi to hrozně chybí. Vařila jsem těstoviny s lososem a krémovou omáčkou, naštěstí bylo večer pořád teplo a tak jsme večeřeli na balkóně - tenhle relax jsem prostě potřebovala jako sůl.

Druhý den jsme si jenom rychle projeli centrum města autem a odpoledne sme se museli vydat na cestu do Belgie. Paul mě varoval, že budu mít v Lucembruku kulturní šok - věděl proč, když jsme vyjeli z baráku, už si hledal na telefonní aplikaci místa k parkování v centru, s tím, že mu telefon přesně řekl, kde nejlépe zaparkovat a jak rychle se volná místa plní.

Autem jsou to z Lucemburku dvě hodiny. Po přijezdu na hotel jsem šla spát, byl to vlastně už můj třetí den na cestách, zalehla jsem a spala až do rána, výhodou hotelu tady v Bruselu je, že si člověk může zdarma objednat snídani na pokoj a protože Paul šel brzo ráno práce, neváhala jsem a objednala si snídani na pokoj. Odpoledne, když Paul přistával (vše pečlivě kontroluji na Flighradaru) začala jsem se připravovat na cestu do cestra Bruselu. Namalovaná a učesaná jsem šla čekat před hotel až Paul s posádkou dorazí, když mě viděl kapitán toho letu začal se smát a říkal, že asi něco naznačuju, ze bych pravděpodobně někam ráda šla a že se Paul chudák po letu asi nevyspí :D.

Brusel mě absolutně nadchnul, je to jedno z nejkrásnějších míst, které jsem kdy viděla, vlastně nejenom Brusel, Belgie jako taková je absolutně dechberoucí. Zaparkovali jsme auto blízko náměstí Grande- Place a vydali se na malou procházku centrem. Když jsem přišla na samotné náměstí, zůstala jsem jen udiveně stát s otevřenou pusou, všechno je tak krásné a architektura je naprosto jedinečná.

Protože bylo krásné počasí, sedli jsme si venku na terásku jedné z restaurací a dali si oběd. Já jsem se chtěla vracet brzo zpátky na hotel, protože mě čekala 3-denní cesta do Německa - musela jsem si sbalit a odpočinout si na poměrně dlouhé lety.

Další den ráno už jsem byla na cestě na letiště, moje další zastávka byl Hamburk, Německo mám obecně velice ráda, mám na něj dobré vzpomínky z dětství, kulturou jsou nám čechům němci podobní a cenově zůstává Německo stále mezi mými oblíbenými destinacemi.

Myslela jsem si, že budu mít čas si Hamburk projít, opak byl ale pravdou, protože jedna z kolegyň onemocněla a já musela vzít let za ní. Další den už jsme celá posádka letěli do Mnichova, a po třetím letu jsem se vracela zpět do Bruselu.

V Bruselu mě čekalo hned několik povinností, musela jsem projít výcvikem pro společnost TUI, pro kterou v Belgii létáme a také jsem si musela jít vyzvednout uniformu - TUI vyžaduje, abychom všichni vypadali stejně a byli právě v barvách belgického TUI.

Po úspěšném výcviku jsme s Paulem vzali auto a vydali se opět do Lucemburku, jeho nejlepší kamarád slavil narozeniny a my jsme ho jeli překvapit. Většina Paulových kamarádů (vlastně všichni) jsou piloti, a jejich přítekyně většinou letušky, a tak od začátku není žádný problém v tom, o čem se bavit. Přítelkyně jednoho z Paulových nejlepších kamarádů je slovenka a tak jsem se cítila v cizím prostředí naprosto úžasně, vzhledem k tomu, že Paul se po chvíli začal bavit se svými kamarádami Lucembursky (pro mě nepochopitelný jazyk) a tak my jsme mohly s Jančou česko-slovenky =).

Druhý den po oslavě me vzal Paul na netradiční rande do oblak. Zarezervoval nám letadlo a vzal mě lítat okolo Lucemburku. Lítali jsem kolem Lucemburku asi hodinu a půl a zkoušeli jsme různé kraviny, které se na velkém letadle dělat nedají, různé otočky apod.

Na prvního Máje jsem dostala prvomájovou večeři, Paul dostal školení, že my v Čechách slavíme první Máj. Vzal mě do Waterloo v Belgii do jeho oblíbené restaurace. Dala jsem si dušené Jehnečí a bylo to výýýýborné.

V Bruselu mi také začli mé první - poslední lety. Měla jsem naplánovaných 5 posledních letů ve společnosti. Uteklo to jako voda, a musím říct, že Belgičtí cestující nejsou vůbec špatní =).

Upřímně se přiznám, že jsem si myslela, že svůj poslední let obrečím. Letěla jsem na Mallorcu a měla jsem to štěstí, být na posledním letu s Paulem. Čekala jsem, že mě to veme, že budu brečet v koutě a vzpomínat na všechno co se za poslední dva roky stalo....a ...vůbec, když jsme přistávali byla jsem ráda, že už to mám za sebou, těšila jsem se zpátky na hotel a na další den na let domů. Veče jsme si jenom sedli s pár lidmi dolu v hotelu v Lobby a dali si pár drinků na rozloučenou. Přikláním se k teorii, že v nejlepším se má přestat, dva roky u letecké společnosti tohoto typu je tak akorát. Měla jsem možnost navštívít a žít v Estonsku, Lotyšsku, Egyptě, Kosovu, Itálii, Izraeli, Anglii, Francii, Španělsku, Dánsku, Švédsku a v neposlední řadě Vietnamu. Na druhý den ráno jsem nám objednala snídani do postele, byl to náš poslední společný den před mojí cestou do Čech a naším společným stěhováním do Anglie.

K mým plánům do budoucna : Možná teď některé z vás překvapím, ale v únoru jsem se přihlásila k letecké společnosti EasyJet, letěla jsem do Anglie na výběrové řízení a přišla mi kladná odpoveď. Moje příští stanice je tedy Londýn - letiště Gatwick. Už jsem dostala spoustu úkolů a jsem až po uši ve vyplňování všech možných dokumentů, stejně tak jako řeším od rána do večera stěhování.

Než ale naplno začnu, mám naplánovanou dovolenou na Kanárských ostrovech, potřebuju vypnout, přepnout a odpočinout si před novým velkým začátkem! =)

Celý Easy byl také důvodem mé neččinosti tady na blogu, mimo veškeré papírování, musím začít samostudiem online - mám výhodu v tom, že budu létat na stejném typu letadla jako doposud, to bohužel nic nemění na tom, že různé firmy mají různé postupy, pravděpodobně tak budu trávit své večery na dovolené u počítače :D.

Nakonec vám sem dávám fotku z mého posledního letu.

Budu moc ráda, když mě budete sledovat také na instagramu, kam přidávám příspěvky pravidelně https://www.instagram.com/makyvesvete/