Život v Dánsku
- Markét Novotná
- 10. 3. 2017
- Minut čtení: 4
Bude to už skoro měsíc, co jsem nic nesepsala, nepřispěla a neozvala se. Abych pravdu řekla, byla jsem v jednom kole a snažila se užít každou volnou chvíli, která se mi naskytla, věděla jsem totiž od svých kolegů a od povahy projektu v Dánsku, že to nebude procházka růžovým sadem a taky rozhodně není.
Tak trochu se nám blíží letní sezóna a s přehoupnutím se do roku 2017 začalo letů nabývat. Po mém návratu z Vietnamu jsem měla 3 dny volno doma. Ty jsem strávila tím, že jsem si vyprala, přebalila kufr (letní šatník jsem nechala doma a přibalila jsem bundy a svetry) a už jsem byla na cestě na letiště vyzvednout přítele, který za mnou na dva dny přiletěl do Prahy. Měsíc jsme se neviděli a i přes to, že jsme před sebou měli celý měsíc v Kodani, chtěli jsme se vidět co nejdřív.
Dva dny v Praze jsem si užila náramně, jelikož jsem byla za turistu a takhle já prostě Prahu miluji nejvíc, procházky na Pražský hrad, pivo na Staroměstkém náměstí a lanovkou na Petřín. Třetí den ráno už jsme bohužel s přítelem vyráželi na letiště na naši další bázi - Kodaň.
Po příjezdu jsem si vybalila, najedla jsem se a setkala se s tisíci lidmi, které jsem rok neviděla (V naší společnosti jsme rozházení po celém světě a tak se stane, že se s někým s kým si zrovna sednete neuvidíte rok - bohužel to funguje i naopak:D to člověku pak vyloženě zvedne náladu!) později už jsem se pomalu ale jistě chystala na kutě, protože mě čekalo 5 pracovních dní v kuse. Musím říct, že i přesto, že jsem velký stresař a z komára dělám velblouda velice často, jsem tady na lety šla klidná, po Vietnamu mě přeci nemůže už nic překvapit. I přes to, že lety jsou výborné, chodit do práce 5 dní v kuse je prostě na člověka moc. Hnedka jsem onemocněla, kašel, rýma, bolest v krku apod. - jenže to nebylo zas tak hrozný na to abych ulehla, tak jsem prostě lítala dál.
Mé pracovní dni bych popsala jako jedno velké neustálé koma, přijdu z letu, zalehnu, vzbudím se, nasnídám, jdu na let, ulehnu a takhle pořád dokola. Na druhou stranu se mi poštěstil Layover (neboli let s přespáním) v Aalborgu. Z Kodaně je to jen půlhodinový let a přes noc se tam zůstává na hotelu. Hotel, který jsme v Aalborgu dostali je jako z pohádky, v lobby je uprostřed krb a celý hotel je vybaven takovým tím severským nábytkem, na kterým se sem tam povaluje nějaká kožešina. Pokoje jsou malinké s vyhřívanou podlahou a velkými okny, s výhledem na letadla zaparkovaná přes noc na letišti. V životě jsem neviděla nic kouzelnějšího.
Na jeden den jsme se také museli stěhovat na jiný hotel, to byl jeden z nejhezčích a nejmodernějších hotelů na kterém jsem kdy byla, Bella Sky by Marriott. Škoda, že jsme tam nemohli zůstat, nikomu se nechtělo zpět:D Ze začátku to vypadalo, že musí mít člověk speciální vzdělání na pochodpení, jak hotel funguje. například dostat je z jedné věže do druhé byl oříšek. Výtah se volal tak, že na zdi člověk zmáčkl tlačítko, kam si přeje dojet a na displeji se zobrazilo, do jakého výtahu si má nastoupit, uvnitř výtahu, už nebyla žádná tlačítka, takže když by někdo nastoupil do špatného výtahu, do pokoje se nedostane :D Na střeše byl nádherný SkyBar, kam jsme si večer došli na drink.
Svůj den volna jsem strávila v centru, Kodaň je krásná, čistá, lidé jsou přátelští a všude je spoustu kaváren a neznámých severských obchodů.
(o Kodani jako takové napíši ještě speciální článek s tipy, kam zajít =))
V půlce dne jsem dostala zprávu, jestli mohu na další den odletět jeden let. Kývla jsem, let byl navečer a tak mi to ani nijak zvlášť neskřížilo plány. A tak se rozjed koloč dalších 5 pracovních dní v kuse, nebudu se opakovat, protože to vypadalo úplně přešně, jako 5 dní předchozích.
Poslední pátý den jsem čekala velkou návštěvu. KONEČNĚ po skoro 3 měsících jsem se měla vidět s Patricií, která si naplánovala let do Kodaně. Ve Vietnamu nám minulý měsíc setkání nevyšlo, protože Pátě na poslední chvíli změnili let z Hanoje do Pekingu. Hned od rána jsme s přítelem sledovali její let, po obědě už jsme se vydali do centra k jejímu hotelu. Poznat Páťu mi dalo malinko zabrat, protože v jednu chvíli bylo lobby hotelu přeplněno úplně stejnýma holkama se stejným účesem, rtěnkou, červeným kloboučkem a šátkem zakrývajícím půl obličeje. "tak která je moje?" říkala jsem si v duchu a snažila se poznat, za kým mám běžet a povalit ho na zem! Nakonec jsme se s Patricii poznali a já měla neskutečnou radost, že jí zase vidím. Za chvíli už byla Páťa převlečená a mohli jsme vyrazit na tour v Kodaňi. Nejdřív jsme si prošli centrum, dali si kafe v kavárně a zašli na oběd. Bohužel nás tlačil čas, protože my s přítelem jsme večer museli na let, rozhodli jsme se si tedy vzít Uber a dojet se podívat na Malou mořskou vílu. Upřímně, dlouho už mi nebyla taková zima. Všechno jsme to rychle nafotili, a utíkali se schovat za nejbližší zeď, aby na nás alespoň nefoukalo.
Cestou zpátky na hotel jsme ještě prošli známé ulice a náměstí a už byl čas na rozloučení=/ - doufám, že ne zas na dlouho.
Teď je půl sedmé večer a můj den volna se pomalu ale jistě blíží ke konci. Zítra mám naštěstí odpolední let a tak se alespoň v klidu nasnídám a třeba si ještě před letem schrupnu.
Na konec měsíce a na měsíc další jsem plánovaná jet do Švédska do Stockholmu, popravdě, nadšená z toho nejsem, severské země jsou děsně drahé, a je tu neskutečná zima, celá evropa už se probouzí do jarní nálady a my tady stále mrzneme a teploty spadají i pod nulu a to nejenom v noci. Minulý rok touhle dobou jsem se procházela jenom ve svetříku po Italském Římě a opalovala se v Izraeli na pláži :D
コメント