Phu Quoc Island, Vietnam

Markét Novotná
10. 2. 2017
Minut čtení: 4

Po dalších třech pracovních dnech jsem konečně usínala s tím, že si na další den nemusím nastavovat budík - pro mě je to strašně osvobozující pocit. Snídani jsem zaspala a odpoledne se potkala se svojí posádkou dole v lobby hotelu. Měli jsme dva dny volna před sebou a tak nás napadlo, že bychom si mohli zaletět na ostrov Phu Quoc, největší Vietnamský ostrov, ležící blízko Kambodžy. O letenky jsme si napsali do naší společnosti a zpáteční jsme si kupovali sami, vzhledem k tomu, že jsme chtěli letět až na druhý den a prodloužit si tak tu naší mini-dovolenou.

Narychlo jsme zabookovali hotel a letenky nazpět, které vyšly asi na 60 euro. Druhý den ráno jsme odjížděli už v 5 od hotelu a v 9 :00 přistávali na krásném ostrově Phu Quoc. Letištní kontrola nulová, vzhledem k tomu, že let byl vnitrostátní a odbavené kufry jsme taky neměli, jsme během 10 minut už naskakovali do taxíku a vyráželi směr hotel. Hotel byl čistý, ale tak trochu..horší...a úplně z ruky, ale jelikož na vyhledání hotelu a koupi letenky jsme měli asi 15 minut, myslím, že zas tak špatně jsme nedopadli :D.Okolí hotelu bylo také tragické, všude byly takové malé trhy, kde místní prodávají maso, každý si asi dovede představit jak voní maso, které vysí na stánku celý den ve 35 stupňovém horku. Měla jsem co dělat, abych nezačla zvracet. Taxíky jsou ve Vietnamu strašně levné, ale tak strašně levné, že je vám až trapné platit, protože si řidič i za desetikilové vzdálenosti řekně něco kolem stokoruny. Na hotel jsme hodili kufry, převlékli se do plavek zavolali taxi a vyrazili na pláž.

Pláž byla krásná, bílý písek, modrá průzračná voda a skoro žádní lidé. Když jsme si vybraly lehátka a slunečník na náš dnešní den, hned přiběhl vietnamec abychom zaplatili, tři lehátka i se slunečníkem na celý den vyšly na ...teď pozor....celých 150 korun :D. Teď něco k těm penězům, vzhledem k tomu, že je tady vše levné jsem měla dojem, jak tu ušetřím, ale opak je pravdou, člověk si tu přijde jak milionář, a tak si zkrátka neodpustí drink na pláži, obědy a večeře v restauracích, masáže a různé nákupy - takže na konci dne utratím víc, než bych byla utratila doma.

Po chvilce relaxu na pláži k nám přišla postrarší vietnamka s prodejem ovoce, když jsem viděla, že má kokosy, hned jsem si o jeden řekla, byl to jeden z mých splněných snů, pít z kokosu na pláži. Pani si řekla o 25 korun a tak jsem si ten den dala ještě další 2. :D.

Samozřejmě bychom to nebyli my (my češi- já a Kuba) abychom se brutálně nespálili hned první den, a to i přes to, že jsme se snažili ležet pod slunečníkem. Naše kolegyně z Rumunska samožřejmě chytla krásnou bronzovou barvu a tak sme tvořili jakousi trikolóru, kde já sem byla po dni na pláži stále bíla, Kuba uplně rudej a Irina byla krásně hnědá.

K obědu jsme si s Irinou nechaly donést smažené krevety a olihně, a protože Kuba rád zkouší nové chutě, tak si dal boloňské špagety.. :D:D.Se západem slunce jsme pláž opouštěli a vydali se zpět na hotel, kde jsme dali sprchu a vyšli si na večeři, co se týká města jako takového, nic moc, možná menší špína a chaos než v Hanoji, ale stejně to bylo takové nijaké, neupravené a neosobní, spoustu hotelů a restaurací je na Phu Quocu rozestavěných, dozvěděli jsme se, že je to tím, že se město neustále rozvíjí a právě prochází jedním z největších rozvojů. Sedli jsme si na večeři do malé restaurace, kde připravovali ryby na grilu přímo před námi, dali nám vybrat, jakou rybu bychom si dali a za chvíli už nám ji nesli z grilu hotovou. Po večeři jsme si sedli do baru hned vedle restaurace a dali si každý jeden drink, majitel baru byl švéd, který žije ve Vietnamu už něco přes 8 let. První otázka, která nám všem proběhla v hlavě byla"proboha proč Vietnam?" samožřejmě se ale člověk snaží být slušný a tak se jenom zeptá, zda-li se mu a jeho rodině Vietnamu líbí a je zde spokojený, pán přikývl a řekl, že Vietnam je dobrý pro "business" a že na ostrově je 365 dní v roce léto, takže je tu moc spokojený.

Druhý den jsme kupodivu všichni vstali v 8 a v 9 už jsme leželi pod naším slunečníkem na pláži. Ve stánku měli i snídaňové menu a tak jsme se nasnídali s výhledem na moře. Trochu připálení jsme den strávili vesměs pod slunečníkem a občas si od kolemjdoucích prodejců koupili nějaké ovoce.

Po obědě už jsme bohužel museli odjíždět na hotel pro kufry a na letiště. Na letišti jsme potkali dva čechy, kteří vycestovali do Vietnamu navštívit syna - tak se nám povídáním alespoň zkrátilo čekání na letadlo. První let byl do Ho Či Minhova města asi 50 minut, kde jsme měli přesedat na další let do Hanoje. Náš let do Hanoje byl o několik hodin spožděný a když jsme přišli na přepážku, bylo nám řečeno, že pokud chceme letět hned není problém, nástup do letadla je prý už v plném proudu tak se tam máme jenom přiřadit a můžeme letět. Během dvou minut smě měli změněný let, pro mě docela šokující, na tohle v z Evropy nejsem zvyklá, že vám vymění let jen tak. Jelikož známe pečlivost Vietnamců, několikrát jsme se ujistili, že opravdu letíme do Hanoje. (i když mě to bylo jedno, ja bych se klidně ještě někam jinam podívala):D

Do Hanoje jsme přiletěli po půlnoci a díky tomu, že i ve Vietnamu funguje UBER jsme byli za půl hodiny na hotelu. =)

Momentálně mám před sebou tři pracovní dny, každý den po 4 letech a další neděli už letíme všichni domů. Příští týden mám v plánu jít koupit nějaké poslední suvenýry a už abych začla balit. Strašně moc se těším zpět do Evropy. S kulturním rozdílem a časovým posunem jsem se sice už vyrovnala, ale jsou věci, se kterými se člověk asi ani vyrovnat nedokáže.