Vietnam můj další domov

Markét Novotná
15. 1. 2017
Minut čtení: 3

Jsem konečně tady. Hanoj. Přistáváme a mě se honí hlavou jaké to mám štěstí, že mám možnost jet na měsíc pracovně do Vietnamu.

Včera v 7 ráno jsme měli všichni sraz na hotelu v Rize, já tyhle chaotické situace prostě miluji, vždycky kuframa zabedníme celou recepci a začíná organizování kdo bude v prvním autě, kolik se nás do auta vejde apod.

Na mém letu bylo 33 lidí. Všichni jsme nejdřív jeli do kanceláře, kde jsme si vyzvedli cedulky na kufry, kam jsme si napsali adresu a vyráželi jsme na letiště.

Na letišti pro nás byl otevřený check-in, odbavili jsme si kufry a dostali takovou provizorní letenku, kde byl psán Muscat, naše první stanice - vzhledem k tomu, že máme malé letadlo museli jsme na půl cesty stavit a tankovat. Když jsme nastoupili do letadla každý z nás si zabral jednu řadu, hezky se to rozdělilo, že v první části letadla se usadili Lotyši, v půlce jsme byli my češi, za náma Rumuni a na konci byla naše rusky mluvící část kolegů.

Vzlétli jsme a čekal nás 6-ti hodinový let do Ománu, naštěstí jsem to hned po vzletu zalomila a spala vlastně skoro až do přistání. V ománu jsme natankovali, což nám zabralo asi 2 hodiny a už jsme se blížili na runway a další zastávka - HANOJ.

Dalších 6 hodin v letadle už nebylo tak rychlých, spát už se mi moc nechtělo a tak jsem akorát obcházela skupinky v letadle a s každým půl hodiny kecala. Sešli jsme se super parta a jelikož jsme měli letadlo celé pro sebe, musím říct, že byla i zábava.

Když letadlo začalo klesat, oči se mi zalily slzami a na rukou jsem cítila husí kůži, vážně se to dějě, fakt jedu na měsíc do Asie.

Po přistání jsme museli jít pro víza, od společnosti jsme dostali dokumenty na vyplnění už týden před odletem, takže jsme měli vše připravené, součástí žádosti o vízum je i pozvání, dopis, ve kterém vás vlastně do Vietnamu zvou za nějakým účelem, já mám vízum na tři měsíce a můžu opustit zemi a vrátit se kolikrát chci.

Když jsme konečně vyšli před terminál do nosu vás praštila zvláštní vůně, vůně Asie, taková ta, kterou si člověk vybaví, když si má představit Asii. Čekal na nás autobus, který nás měl zavést k hotelu, nejdřív jsme tam vůbec nemohli narvat kufry a tak jsme je nakonec začli skládat dovnitř mezi sedadla. V Hanoji bylo 5 ráno a ve městě to tak vůbec nevypadalo, lidi vysedávali venku, někteří vařili na ulici polévky a všude spoustu skútrů. Po příjezdu na hotel jsem byla v šoku, to je snad ten nejhezčí hotel, na kterém jsem kdy byla. Obří lobby, křišťálové lustry a takové ty proskleněné výtahy, ze kterých máte cestou do pokoje výhled na bazén. Můj pokoj je v pátém patře, s balkónem, velikánskou koupelnou a výhled mám taky na bazén, což je super, protože někteří chytli okna do ulice, kde bych řekla, že se přes ten provoz asi nebude možné spát.

Po snídaní, která byla naprosto božská, jsme se šli projít po okolí. No...Je to tu špinavé, chaotické a na každém rohu je obchod s Iphony, což je zvláštní, protože mi nepřijde, že by měl někdo tak velkou spotřebu telefonů :D Taky jsem zjistila, že jedna česká koruna je tisíc dongů, takže když si vyberu tisícovku z bankomatu, budu tady milionář! Zatím to tu vypadá levně, polévka na ulici stojí 6korun, otázka je, jestli k tomu nebude salmonela zdarma :D

Po procházce jsem si šla na pár hodin lehnout, posun času a únava z nic nedělání na palubě mě dostala. Za 45 minut už máme schůzku dole na recepci a budeme se školit ohledně servisu na palubě, a bezpečnosti práce.

První let na mě čeká 20. v pátek. Jo a zítra taky přiletí zbytek kolegů, ty teď právě odlétají z Estonska. Takže je zítra v 6 můžeme čekat na hotelu=)!!!

To by bylo asi vše k prvním dojmům z Vietnamu, nadcházející dny strávím poznáváním okolí a už se nemůžu dočkat.!