První pracovní cesta v roce 2017

Markét Novotná
5. 1. 2017
Minut čtení: 4

4. ledna jsem se vydala do Rigy do Lotyšska, jako každý rok mě čeká Recurrent Training neboli obnovení mé licence.

V Lotyšsku sídlí moje společnost a tam si napíšů různé testy, jsem prozkoušená ze znalostí první pomoci a společně s ostatními pak máme všelijaká cvičení, která nám mají usnadnit práci v týmu. Vůbec se mi nechtělo balit, asi jsem snažila ty testy pomyslně oddálit. Když už jsem si řekla, že si zabalím, začaly mi chodt e-maily s informacemi o testech a kurzech, které musím splnit - a mě se z toho prostě udělalo blbě :D. Nechci to přehánět, mě se baví učit, ten náš manuál je i docela zajímavý - já jsem třeba strašně ráda za trénink první pomoci, vím, že kdyby se něco stalo v rodině, umím pomoct.

Nebudu lhát, tohle období testů nepatří mezi moje nejoblíbenější. Toho, co musím znát je hodně, jako opravdu hodně, věci v manuálu se mění, pravidel přibývá a člověk aby měl nafukovací hlavu a nejlépe aby si to tam všechno nalil.

Další z věcí, které mám v plánu je si vzít nové části uniformy, za nějaký čas máme nárok na nové kousky, a protože do Rigy se moc často nedostanu, rozhodla jsem se využít šance a vyzvednout si to teď, potřebuji také novou ID kartu, pro kterou si musím dojít do kanceláře.

Po skončení výcviku, který pro mě snad dopadne pozitivně mám asi 4 dny volno. Vůbec netuším jak strávím 4 dny volna v Lotyšsku, kde zaprvé nikoho neznám, za druhé je tam mínus 20 stupňů a za třetí to prostě není jedno z mých nejoblíbenějších míst na planetě a to hnedka z několika důvodu.

13. už by měli do Lotyšska dorazit moji kolegové asi 20 nebo 30 lidí, se kterými společně další den odlétáme do Vietnamu. Protože letíme malým letadlem, budeme muset mezipřistávat a tankovat, let by měl trvat nějakých 13 hodin. Já letím už 14. s první půlkou kolegyň a kolegů a druhá půlka letí den na to. Bohužel jsem na svém letu nechytla moc známých tváří, takže mě to docela štve, ale tak nemůže být všechno podle mých představ žejo :D. Když se mrknu do plánku na lety ve Vietnamu a svojí posádku, taky žádný sláva, mám sice super vedoucí kabiny a jednoho kolegu Kubu, o kterým jsem už psala dřív na blogu, je to ale vymyšlené tak, že budeme pořád lítat spolu, což znamená, že posádky se nemění - z toho plyne, že dny volna mám společně akorát s tou svojí posádkou. Já budu mít ale ve Vietnamu spoustu dalších kamarádů a díky tomu plánku to vypadá, že se akorat budeme měnit na letadle, což je prostě strašná škoda. Taky mi strašně chybí kamarádka Lucka, s tou si všechno prožívám už od začátku, kdy jsme se staly letuškami. Společně jsme se dostaly do mojí nynější společnosti, kde jsme první měsíc lítaly spolu z Estonska. Nakonec jsme spolu strávily půl roku v Anglii a já si na ní strašně zvykla. Když se člověk ocitne sám ve světě bez rodiny, váží si o to víc těch pravých kamarádů. S Luci mi to teď právě vůbec nevyšlo, do Vietnamu letí s druhou skupinkou den po mě a plánek ma úplně naopak, neboli když mám volno ona lítá a naopak.

Už je 5. večer a já po náročném dni ležím v posteli, musela jsem si dát horkou vanu, protože jsem se potřebovala zahřát. Když jsem včera večer přiletěla do Rigy, hnedka na letišti jsem potkala pár našich pilotů, se kterými tu mám výcvik. Společně jsme pak šli ven před halu hledat náš odvoz. V autě jsem zjistila, že já jediná bydlím úplně na jiném hotelu než všichni ostatní. Naštěstí na mě na hotelu čekala kamarádka Agnes z Estonska, se kterou jsem strávila úžasný večer, zorvna přiletěla z Londýna a řekla, že se zdrží v Lotyšsku o jeden večer navíc abychom se viděly a na druhý den ráno, až já pojedu na výcvik vyrazí zpět domu.

Dneska ráno jsem vstala v 7 a namalovala se a připravila na výcvik, vzhledem k počasí si na sebe můžu nabalit co chci, na druhou stranu je to pořád formální událost a tak bych tam zrovna neměla přijít v teplákách.

S Agnes jsme si daly snídani a já už musela odjet na výcvik, přijelo pro mě auto, kde už všichni seděli, protože řidič jel prvně na ten jiný hotel. Na 9 jsme přijeli do kanceláří, kde se výcvik koná, první den máme lekce komunikace - jak komunikovat mezi sebou v kabině my letušky, stejně tak, jak má probíhat správná komunikace mezi námi a piloty. Probírají se různá rizika špatné komunikace a podobně. Musím říct, že mi to připomnělo střední, ty hodiny prosezené před tabulí a takové to "dávání pozoru" ... Ke konci dne už jsem jenom myslela na svojí postela horkou vanu.

Mimochodem když jsem přiletěla do Rigy nevěřila jsem svým očím. Je tu mínus 15 stupňů a sněhové vánice. Vzhledem k tomu, že jsem v Praze balila jak do Rigy do minus 15 tak do Vietnamu do plus 20, moc jsem si toho do chladného počasí nesbalila. Přeci jenom v Lotyšsku strávím jenom 10 dní a ve Vietnamu měsíc, takže na mě všichni koukali jako na úplnýho magora, že nemám čepici a rukavice (a já trochu litovala, že sem si to nezabalila). Jinak zítra má být mínus 19. Jediné co mě hřeje, je pocit, že jsem se letos sešla na "recurrentu" s poměrně super skupinkou, samí bezva lidi, které dokonce znám už z předešlých projektů, kde jsme spolu lítali=).

Já teď půjdu mrknout na ten náš slavný manuál a zkusit si něco zapamatovat a nechám si zdát o tom, že už to mám za sebou.!