Hlásím se z Paříže
- Markét Novotná
- 18. 11. 2016
- Minut čtení: 5
Tak jsem tady, po 11 dnech dovolené jsem zpět v práci.
Momentálně je 6 ráno a já nemůžu spát. Většinou se mi to stává, když se na něco těším - a taky že těším. Dnešní den je můj dlouho očekáváný den za asi poslední rok.
Ale od začátku. Včera ráno jsem ještě dobalila a zkotnrolovala poslední věci v kufru a odpoledne už jsem odlétala do Paříže. Co se týče letu ten byl výborný, krátky, bez turbulencí. Dostala jsem informaci o hotelu, který je pro mě zarezervovaný a tak jsem věděla, kam mířím. Problém nastal, když jsem se totálně ztratila na letišti v Paříži a nemohla najít to blbý střešní parkoviště ze kterého jede ten autobus do mého hotelu. Byla jsem tu už 3x a tak jsem prostě počítala s tím, že to najdu. Jedna věc je něco hledat s batohem a něco jiného je se tahat s dvouma kuframa :D Dva kufry mimochodem mít musím, jeden je pracovní, bez toho nemůžu na let a druhý je osobní - do jednoho se sbalit nelze.
Když jsem konečně nalezla ten výtah, kterým dojedu na střechu nebyla jsem stavu pochopit, který bus mi tam jede - ne nejsem tak blbá, ale ten náš hotel tam byl psaný dvakrát, na dvě linky autobusu a já nevěděla, kterou mám jet a tak jsem začla zoufale volat kamarádovi, který tu byl měsíc jestli náhodou neví, který bus to je. No nakonec jsem do hotelu dorazila, ubytovala se a udělala jsem si jídlo. Máme skvělý hotel, každý má v pokoji malou kuchyňku, kde se dá uvařit, myčku na nádobí a taky různé čaje a kávy. Mají tu i skvělé ty malé šamponky, popravdě je skoro nikde nepoužívám, ale tady v Paříží je miluju, jsou s arganovým olejem a nádherně voní.
Po sprše jsem jen koukala na filmy a totálně vytuhla, byla jsem docela unavená, protože jsem den předem musela na vakcínu žloutenky a i doktorka mě varovala, že den potom budu nepoužitelná.
Tak a teď proč vstávám tak brzo a nemůžu spát. Dneska večer mi do Paříže přiletí kamarádka, kterou jsem už rok neviděla, dělá taky letušku a lítá z Dubaje. Když zjistila, že budu v Paříži a měla možnost si let prohodit hnedka to udělala a za pár minut mi psala, že si dáme po roce sraz v Paříži. Další z důvodů je, že se po dvoudenním pracovním pobytu do Paříže vrací i můj kamarád, kterého jsem neviděla asi rok a půl. A tak se prostě srašně těším. Tyhle setkání jsou ty nejlepší, pořád je si o čem povídat a vždycky je strašná sranda u vyprávění historek z doby, kdy jsme neměli možnost se vidět.
Ve 3 odpoledne už jsem běžela dolů před hotel čekat na kamaráda, všichni jsme se vítali i ostatní, které jsem dlouho neviděla.
S Kubou jsme hledali bus jak se dostat na hotel kam měla přiletět Patrície. Když sme všechno našli a dohledali, udělali sme si jídlo a kecali o tom jaký byl náš rok, co jsme se neviděli.
V 7 už jsme nasedali na bus a vyráželi směr hotel, kde byla Páťa ubytovaná. Trapas nastal když jsem jí s nadšením běžela naproti a jí spadla bota a tak sme skončily na zemi a všichni se nám smály. Nakonec sme si užily celý večer spolu a ráno vyrazily do centra Paříže, ona tu měla jenom 24 hodin a tak sme neměli čas někde posedávat a musely sme vyrazit hned ráno.
Myslím, že ten den nám někdo vážně nepřál, byla to naprostá tragédie od začátku do konce.
Když jsme dojely autobusem na letiště koupily jsme si lístek na vlak do centra, jeden lístek stojí nějakých 25 euro na den, což mi přijde jako docela pálka, nicméně se nedá nic dělat a tak jsme už za chvíli stály na nástupišti a čekaly na vlak. Vlak asi půl hodiny nejel a fakt, že jsme na letišti a 80% lidí bylo cizinců francouze pravděpodobně vůbec netankuje a všechno hlásili francouzsky. Když vlak přijel, tak se zastavil na druhé zastávce a hodinu a půl stál - opět vše francouzsky a naše snaha se zeptat spolucestujících byla taky k ničemu, protože ty anglicky taky neuměli. Po hodině a půl jsme z vlaku vylezly, že teda půjdeme do haly té zastávky zjistit o co jde, bylo nám sděleno, že na kolejích je nehoda neví se, kdy se to rozjede, ale že je k použití také autobus číslo 350 asi 20 metrů od vlakové zastávky - super tak jdeme na bus. Samozřejmě s geniálním nápadem jet autobusem jsme nepřišly jenom my dvě s Patrícíí, jak sme si myslely, ale také dalších 200 lidí ze stojícího vlaku. Do autobusu jsme se nevešli, internet na zavolání taxíka jsme taky neměly a tak nás začla chytat panika, co teda budeme dělat.
Další plán byl počkat na další autobus, když v tom okamžiku zatroubil vlak a odjel - jo náš vlak. Takže jsme šly opět zpátky na vlakové nástupiště a čekaly na další, nemusím zmiňovat, že hotel jsme ráno opustily asi v 9 a bylo už asi 12:30 odpoledne a my byly po 3 hodinách na cestách stále v blízkosti letiště.
Další vlak přijel asi za 20 minut a my nevěřily, že opravdu míříme do Paříže. Když jsme vystoupily z vlaku a chtěli přesednout na metro nastal problém číslo 2 - absolutně nechápeme ty linky toho metra - fakt, že jsme obě blond tomu nepomohl a tak nezbylo se někoho zeptat. Velice hodný pán, který se nás ujal nám sice poradil, ale blbě. A tak jsme se vydaly na druhou stranu, pryč z Paříže :D. Já už jsem měla dost, chtěla sem se na to vykašlat a měla jsem hlad. Nakonec jsem zavelela, že na další zastávce vystupujeme a dojdeme to pěšky. Patrície souhlasila a tak jsme vystoupily a když jsme se otočili v dálce jsme viděly Eiffelovku ke které jsme došly pěšky, bohužel jak jsem už psala Páťa tu měla jenom 24 hodin a vzhledem k našemu zpoždění jsme stihly jenom tu Eiffelovku, najíst se v místní Francouzské restauraci a už abychom vyrážely zpět.
Někdo nám nepřál bohužel ani s výběrem restaurace, sice to byla krásný malý rodinný podnik a číšník dokonce mluvil anglicky a přeložil nám celé menu, ale hamburgery, které jsme si objenaly nestály za nic a ani jsme je nedojedly :D. Po velice náročném dni jsme se rozhodly neriskovat cestu zpět metrem, ale zavolaly jsme si UBER, což bylo asi to nejlepší rozhodnutí dne.!
Patrície už je zpátky v Dubaji a Kuba je zpátky v ČR a já jsem sama v Paříži - mám tu sice zbytek posádky, ale všichni jsou to nováčci, které vůbec neznám a ještě k tomu jsou všichni ze stejné země, tudíž se baví spolu a tak se tu docela nudím.
První let mám až v neděli na Kapverdy a zpátky do Paříže se povezu jako cestující.
Patricie mi přivezla spoustu dárků ze zemí, které navštívila, což mě samotřejmě dojalo. Já budu plánovat cestu za ní do Dubaje až zase budu mít nějaké to volno =).
Comentarios