Jak na vzpomínky

Asi před rokem jsem si uvědomila, že vzpomínky si chci uchovat nějak jinak než jen fotkami v telefonu, kolikrát se mi stalo, že jsem chtěla natočit video a v telefonu jsem měla málo místa a v ten moment jsem začla mazat všechny fotky abych mohla natáčet.

Pořídila jsem si polaroid foťák, jakmile se zmáčkne spoušť fotka je hotová, nemůžete udělat 50 fotek a vybrat tu, která se vám líbí nejvíc a to je přesně to, co jsem chtěla - uchovat ten moment ať mi to na fotce sluší nebo ne. Fotky jsem celý rok ukládala do alba, přišlo mi to ale takové nijaké.

Tady v Anglii jsem narazila v obchodě na Scrapbook, neboli knihu vzpomínek a tak jsem ji koupila i se spoustou jiných samolepek a barevných lepících pásek. Do vzpomínkové knihy se dá lepit úplně všechno, jsou to jen bílé prázdné stránky a tak si tam můžu nalepit například vstupenky z kina, účtenky ze zajímavých restaurací nebo právě fotky z polaroidu.

Přišlo mi to jako skvělý nápad, mít takový deník, který si budu moct jednou prohlídnout a mimo fotky tam najdu i spoustu různých jiných věcí, které bych jinak vyhodila.

Pamatuji si, že jednou z našich oblíbených činností, když jsme byly se ségrou malé, bylo vytáhnout máminu krabici s fotkami, vždycky jsme si s mamkou sedli na zem, roztahali všechny fotky po obýváku a máma nám ke každé fotce vyprávěla příběh a když byl ten příběh vtipný, nechaly sme si ho se ségrou vyprávět třeba i 3x týdně. Proto mám dojem, že uchovat si vzpomínky, které můžete jednou vytáhnout z krabice je důležité a o to víc bude cennější mít takovou vzpomínkovou knihu, když je dnes vše jenom v telefonu nebo počítači.

A tak foťte, tiskněte a schovávejte, ať pak můžete jednou tu krabici vzpomínek vytáhnout a zasmát se, pobrečet a vyprávět svým dětem ty vzpomínky dokola a dokola. =)