Rok ve Světě
- Markét Novotná
- 3. 10. 2016
- Minut čtení: 3
Dnes je to rok, co jsem odletěla. Moje první zastávka byl Tallinn, přesně si pamatuji, jak jsem si vytiskla letenky, které mi společnost poslala a s radostní se vydala na letiště, jela jsem s mamkou metrem, cestu na letiště mám metrem ráda, je to rychlé a taky je metro vždycky plné turistů a cizinců a nepřijde mi, že jsem v Praze.
Každou další zastávkou se můj úsměv zmenšoval, vždyť já vůbec nevím, kam to letím, a po kom se tam budu ptát a kde je vůbec ten můj hotel. To už se máma chytla role utěšování a říkala mi, že to zvládnu (doteď si myslím, že byla víc nervozní než já)
Mezizastávka Helsinki, tak do Finska jsem doletěla, přesedla jsem na malé letadlo a z Helsinek je to 20 minut do Tallinnu. Když jsem vystoupila v Estonsku měla jsem už asi 3 zmeškané hovory, byl to řidič, který na mě čekal aby mě odvezl na hotel, já jsem znervóžněla a vyběhla z terminálu ho hledat, jo, ale já vlastně nevím jaké auto hledám..... Nakonec jsem zahlédla velkou dodávku s logem naší firmy a tak jsem měla radost, že nezůstanu na letišti.
Na hotelu na mě čekala kamarádka, která nastoupila asi o týden dřív než já, no alespoň někdo, kdo to tu se mnou bude prožívat, ale ona už měla zas za pár dní letět jinam a tak jsem musela zjistit co nejvíce informací, které ona dostala během prvního týdne.
Pro uniformu si musím dojít do kanceláře na letišti, dostala jsem e-mail a tak jsem vyrazila, po návratu jsem si samozřejmě uniformu vyzkoušela a měla jsem radost z nového startu v nové uniformě. Radost rychle překryl strach, umím vůbec dobře anglicky na to, abych před odletem zodpověděla otázky týkající se bezpečnosti a porozumněla dobře všem informacím týkajících se letu? Před každým letem máme takový meeting a každý musí zodpovědět otázku, kterou pokládá vedoucí kabiny, otázky jsou o bezpečnosti nebo třeba o použití nouzového vybavení apod. Je to ujištění pro vedoucího, že jsou všichni připraveni na let a ví jak se v nouzové situaci zachovat.
Poslední dny strávené na hotelu před prvním letem jsem strávila studiem našeho manuálu a trénováním odpovědí na otázky.
Po prvním letu ze mě nervozita úplně spadla, všichni byli strašně milí a mě se to v Tallinnu začlo líbit. V Tallinnu jsem byla ale jen měsíc, další zastávka byl Egypt, Káhira.
V Káhiře jsem byla taky měsíc, na tom nejkrásnějším hotelu, ve kterém jsem kdy byla. Nevěřila jsem, že můžu mít takové štěstí.
Vydali jsme se na výlet na pyramidy, samozřejmě s doprovodem z hotelu a taky jsme prozkoumali místní centrum a trhy. Sama bych tam nikdy nešla, ale to asi nikdo z nás.
Po měsíci v Egyptě jsem letěla domu, z Káhiry do Istanbulu a z Istanbulu do Prahy, kde jsem myslela, že strávím Vánoce a Nový rok, opak byl pravdou, 23. prosince mi zazvonil telefon, jestli můžu okamžitě odjet na letiště a letět do Kosova, samožrejmě jsem kývla, a upřímně, neměla jsem ještě vybaleno z Egypta a tak jsem nemusela balit :D Vzala jsem kufr, zavolala taxi a vydala se na letiště, letěla jsem do Basileje, kde jsem čekala na jedno z našich letadlel a svezla se s nimi do Prištiny. Vůbec jsem nevědela, co čekat. Kosovo bylo krásné, lidi strašně milí a všechno neskutečně levné a to i přes to, že se tam platí v eurech, člověk se naobědval v restauraci za 3 eura.
Další zastávkou byl Řím, od kud se létalo do Tel Avivu, nový domov na dva měsíce, byl to jeden z nejkrásnějších projektů, lepší jaro, než v Římě a Tel Avivu jsem si nemohla přát, lety byly náročenější a hlavně přes noc, což není moje oblíbená část dne na práci, odměnou nám ale byl pobyt v Itálii a Izraeli.
Po dvou měsících jsem se opět vrátila na chvíli do Kosova a na programu už byla moje nynejší šestiměsíční zastávka v Manchesteru.
A tak jsem tady, v Anglii, rok po tom, co jsem se vydala do světa a nelituji ani minuty strávené daleko od domova, dává mi to pocit štěstí, že to co mám doma je jedinečné a až se jednou vrátím domu, budu si všeho daleko víc vážit - V egyptě jsem poznala jak pohodlné je mít čistou vodu z kohoutku a jak nepříjemné je, procházet bezpečnostní kontrolou například i v supermarketu, v Kosově zas, jak skvělý je mír a bezpečnost v zemi, v Izraeli jsem poznala jaké je to žít ve strachu, všude a ze všeho.
Ona ta Česká republika není zase tak špatná!=)
Comments