V nemocnici v Anglii

Je to tu čeho jsem se obavála. To je tak, když člověk doufá, že si dá dva Coldrexy a tři Strepsils a všechno bude dobrý.

Opak byl pravdou a já skončila v Manchesteru v Nemocnici na Emergency.

Nemohla jsem skoro mluvit, kašlala jsem, oteklé mandle, rýma a horečky.

Je to přesně rok, co jsem byla takhle nemocná, nejspíš je to tou změnou počasí, začíná se nám v tu v Anglii ochlazovat a tak jsem ulehla.

Musím říct, že anglické zdravotníctví mě vážně překpavilo - nejsem člověk, který by to české musel za každou cenu pomlouvat, ale kolikrát to opravdu za nic nestojí, alespoň z mojí zkušenosti.

Volala jsem kamarádce, jestli me nedoprovodí, nechtělo se mi jít samotné a představa vysedávání v čekárně několik hodin mě traumatizovala.

Zavolala jsem si Uber, je to prostě zaručená volba a peníze se vám strhnout z karty a tak není problém s placením, kámoška to viděla poprvé a hned mi říkala "počkej ještě zaplatit" tak sem jí vysvětlila jak Uber funguje a přišlo jí to taky fajn.

No zpět k věci - za 10 minut jsme byly v nemocnici. V čekárně bylo asi tisíc lidí , tak jsem si povzdechla, že to teda asi bude dlouhý den a ve tváři kámošky jsem viděla bezmocný pohled alias "k čemu jsem se to zavázala". Plouživým krokem jsem se dostavila k recepci, no teď už to asi stejně rychlejší nebude...

Na recepci se mě zeptali na jméno, adresu, telefon a datum narození, já začala hrabat v kabelce pro kartičku pojištěnce, občanku a tak, ale pán mi jen podal takový vytistěný náramek s mým jménem a že prý si mám sednout a počkat na sestřičku.

U vchodu jsem si všimla, že tam mají takový ten automat na kávu od Costa Cafe, tak jsme si na zkrácení čekání daly vanilkové latté, což rozhodně mé nemoci pomohlo :D

Za 10 minut už si mě volala sestřička, která me vyšetřila a poslala za paní doktorkou, no a za 20 minut jsem byla venku, bylo mi hrozně a měla jsem předepsaná antibiotika, pro která jsem musela zase úplně jinam, protože lékarny tam v nemocnicích asi nevedou.

ale i tak jsem se trochu usmívala, vůbec nechápu jak je možné, že to bylo takhle rychlé, nikdo po mě nechtěl žádné peníze ani žádný doklad totožnosti.

Doufám, že do nemocnice se dlouho nepodívám, ale pokud budu muset, tak budu alespoň vědět, že z toho nemusím mít dva dny předem zkaženou náladu :D